Princip pístového kompresoru
Stlačený vzduch je využíván již od nepaměti. Pomineme-li úplné prvopočátky výroby stlačeného vzduchu, kterými bylo rozfoukávání ohně v pravěku, či první mechanický kompresor, jímž byl ručně ovládaný měch, tak úplně první zmínka o pístovém kompresoru je datována na konec 18. století. S nárůstem moderních technologií došlo i k výrazné modernizaci pístových kompresorů a dnes patří mezi nejrozšířenější technologii pro výrobu stlačeného vzduchu.
Jak pístové kompresory fungují?
Na obrázku výše se můžete podívat na detail pístového kompresoru, kde jsou patrné jednotlivé jeho komponenty. Jak ale jednotlivé části pracují při výrobě stlačeného vzduchu. Všechno začíná fází sáně. Během fáze sání dochází k poklesu pístu a nasávání vzduchu přes filtr. Vzduch poté prochází vstupními ventily do válce. V tomto okamžiku jsou vypouštěcí ventily uzavřeny. Když píst opět stoupá, vzduch ve válci je stlačen. Současně se uzavírají sací ventily a otevírají se výtlačné ventily, aby se umožnily výstup stlačeného vzduchu. Toto se nazývá výstupní fáze.
Jsou všechny pístové kompresory stejné?
Teoreticky fungují všechny pístové kompresory na stejném principu. Existují však velké rozdíly v tom, jakým způsobem je tento princip využíván. Hlavní je v počtu fází, ve kterých probíhá komprese. K dispozici jsou jednostupňové, dvoustupňové a vícestupňové kompresory. Rozdělení komprese na různé stupně snižuje práci kompresoru a konečnou teplotu stlačeného vzduchu (proces se pak blíží izotermickému ději tzn., že teplota je konstantní). Aby bylo možné plně využívat výhod vícestupňové komprese, je třeba vzduch mezi různými stupni ochlazovat. Toho lze dosáhnout pomocí mezichladiče.